Lego Batman: Legacy of the Dark Knight je přesně ten návrat, který licencovaným Lego hrám dlouho chyběl. Bere si nostalgii z filmů, svižnost z Arkhamu a typický kostkový humor, ale nepůsobí jako další hra vyjetá z tovární linky. Je jednoduchá, hravá a přístupná, přitom má víc energie než většina posledních Lego výprav.

Directive 8020 je pro Dark Pictures výrazná změna kulis: místo strašidel na zemi vás zavře do kosmické „bubliny“, kde je všechno daleko, křehké a neodpouští chyby. Tah na branku funguje hlavně ve chvílích, kdy se jen plížíte úzkými chodbami Cassiopeie a pomalu skládáte dohromady, co se vlastně dostalo na palubu.

Návrat Max Caulfield a Chloe Price v titulu Life Is Strange: Reunion vyvolal v herním světě vlnu emocí, která se jen mírně řečeno rozchází. Zatímco jedna část kritiků mluví o hořkosladkém vykoupení, druhá nešetří výrazy jako líný design nebo zbabělost. Probrali jsme se nejvýznamnějšími recenzemi, abychom vám přinesli ucelený pohled na tuto rozporuplnou tečku za kultovní ságou.

People of Note staví celé dobrodružství na hudbě a jde na to bez ostychu: svět je rozdělený podle žánrů, hrdinka Cadence chce vyhrát soutěž Noteworthy a cestou skládá kapelu i vlastní „zvuk“. Výsledek působí jako pohádka s RPG kostrou, kde se velké emoce střídají s lehkým humorem a slovními hříčkami.

Hozy působí jako hra, která vás chytne a nepustí. Přijdete do zaneřáděného prostoru, nejdřív ho musíte dát do pořádku, a teprve pak dostanete krabice s nábytkem a dekoracemi. Zní to banálně, jenže ten cyklus „uklidit, vydechnout, promyslet, naaranžovat“ funguje až překvapivě dobře a snadno se z toho stane večerní rituál.

Crimson Desert je obří fantasy open world, který vás dokáže okouzlit během pár minut. Krajina je pestrá, vertikální a vyloženě láká uhnout z cesty jen proto, že na obzoru něco bliklo nebo v dálce trčí věž. Problém je, že čím déle v něm jste, tím víc narážíte na drobnosti, které zábavu brzdí.

Esoteric Ebb je komunikativní RPG, které vás během prvních několika minut zaujme jednoduchým trikem: vypadá povědomě, ale pak vám pomocí drobných detailů dokazuje, že jde o zcela originální hru. Hrajete za Clerica, trochu nešikovného, ale talentovaného muže, který je vyslán vyšetřovat výbuch v čajovně ve městě Norvik. Případ se však rychle zamotá do místní politiky a, co je ještě důležitější, do toho, kým se vlastně stanete.

Planet of Lana 2 se nesnaží být úplně jiná hra než jednička. Spíš vezme to, co fungovalo, přidá pár nových nápadů a posune atmosféru do temnějších tónů. Lana a Mui znovu putují světem, který umí vypadat pohádkově, ale zároveň v něm pořád číhá něco znepokojivého. Tentokrát je to navíc osobnější, méně „velká záchrana“ a víc věc, která se týká přímo Lany a toho, co je ochotná udělat.

Pokémon Pokopia působí jako nenápadný experiment, který nakonec trefil přesně to, co si spousta lidí od světa Pokémonů tajně přála. Místo chytání do míčků a soubojů stavíte, upravujete krajinu a lákáte nové druhy tím, že jim vytvoříte prostředí, ve kterém chtějí žít. Výsledek je „útulná“ hra, která se opírá o sběr, ale v úplně jiné podobě.

Romeo Is a Dead Man působí jako hra, která se chce neustále měnit a nikdy se nikde nezdržovat příliš dlouho. Po úvodní dávce absurdity a krvavé akce rychle ukazuje, že se zaměřuje hlavně na styl, nápady a šokující střihy mezi různými estetickými přístupy. Podle některých recenzí je to však právě tato energie „všeho najednou“, která nakonec začíná rozpadat do únavné směsice, kde je obtížné udržet rytmus a motivaci pokračovat.

Mario sportovní hry poslední roky často sázely na hezkou prezentaci, ale chyběl jim nápad, který by udržel tempo i po prvních zápasech. Mario Tennis Fever se snaží tenhle problém řešit přímo: bere známý tenisový základ a posílá do hry Fever rakety, které mění průběh výměn i celý rytmus zápasu.

Mewgenics přichází s nápadem, který zní jako vtípek, ale uvnitř skrývá hodně promyšlený systém. Místo jedné party hrdinů tu budujete celou kočičí „rodinu“, posíláte ji do tahových bitev a postupně si vychováváte další a další generace, které přebírají schopnosti i slabosti těch předchozích. Výsledek má být návykový mix strategie, náhody a černého humoru.

Code Vein 2 působí jako soulslike, který vás chce hlavně nechat experimentovat. Dává vám hromadu nástrojů, jak si poskládat vlastní „vampýrský“ build, a v těch nejlepších chvílích umí být návykový. Jenže vedle toho naráží na staré problémy série a část ambicí se rozplizne v otevřeném světě.

Metroid Prime 4: Beyond přichází nejen na Switch 2, ale také na původní Switch. A přestože se dosud všechny ukázky točily kolem výkonnější konzole, hráči se už nemusí bát. Nové dobrodružství lovkyně Samus Aran běží na starším hardwaru plynule a bez výrazných kompromisů.

Po dlouhých letech čekání se Samus Aran vrací v nové části série Metroid Prime. Hráči dostávají technicky špičkovou sci fi adventuru, která střídá úžasné momenty s frustrujícími designovými rozhodnutími. Výsledek působí jako směs staromilské dobrodružné akce ve stylu metroidvanie a moderních trendů, které ne vždy zapadnou.