Nový Silent Hill se vrací ve velkém stylu. Z městečka v USA se přesouvá do Japonska šedesátých let a místo brokovnic dává do ruky jen tyče, sekáčky a sílu vůle. Vzniká tím příběh, který je krásný i odpudivý zároveň a který nutí vracet se pro další konce.
V Silent Hill F hrajete za středoškolačku Hinako Šimizu v horské vesnici Ebisugaoka. Idylu rychle pohltí mlha, červené lilie a stíny minulosti. Hra si pohrává s nejistotou. Co je skutečné. Co je projekce. Příběh odkrývá rodinné napětí, pomluvy, tlak okolí i vlastní vinu. Vše se děje pozvolna, ale bez hluchých míst. „Je to jedna z nejodvážnějších a nejtemnějších kapitol série,“ zaznívá v ohlasech.
Atmosféra a příběh
Kulisy patří k tomu nejlepšímu, co série nabídla. Dřevěné domky, rýžová pole, svatyně se šintoistickými branami. Kamera i střih působí filmově. Vizuál balancuje na hraně fotorealismu a malby. Hudba míchá folklor a psychedelii. Všechno slouží Hinako, která není figurkou v nesnázích. Je to postava s vůlí. „Nepleťte se mi do cesty,“ pronese v jedné scéně.
Text se nevyhýbá těžkým tématům. Genderové role, domácí násilí, závislosti. Symboly nejsou samoúčelné. Město se ohýbá podle Hinako. Domov se stává labyrintem paměti. Při druhém průchodu se objevují nové dopisy, interiéry i scény. New Game Plus přidává výzbroj, poklady a další bossy. Celkem pět konců.
Střelné zbraně nečekejte. Boj stojí na úderech zblízka, úskocích a správném načasování. Hinako hlídá zdraví, výdrž i „příčetnost“. Improvizované zbraně se lámou. V „jiném světě“ ale získá nezdolnou dýku, halapartnu a později i dočasné přepnutí do neporazitelného běsnění. Tady se hra víc opře do akce. Ne každému to sedne.
Souboje umí být tuhé, občas i zdlouhavé. V úzkých chodbách zlobí kamera a kolize. „Příliš mnoho rizika za málo odměny,“ shrnuje IGN frustrace z lámavosti zbraní a slabých dropů. Naštěstí tempo zjemňují šikovné hádanky. Kalendář v domě rodiny. Bludiště přepínačů. Pokladovky ve svatyních. Na vyšší obtížnost dávají smysl a drží příběh pohromadě.
Monstra a nechutná poetika
Bestiář je hnusný tím správným způsobem. Manekýny s noži za rohem. Strašáci ze spolužáků, kteří ožijí, když se otočíte. Slizké obludy s břišními vaky, z nichž se derou další křiklouni. Hra umí přitlačit. „Je tu scéna, po které vypadá useknutý malíček z Heavy Rain jako škrábanec,“ padne v jedné recenzi. Nejde ale o laciné šoky. Spíš o pomalý tlak, který se zaryje pod kůži.
Silent Hill F je návrat k tomu, co sérii vždy táhlo. Atmosféra, smysluplné prostředí, hrdinka s jasným příběhem. Zároveň riskuje. Někdy se dostává do akce a potýká se s vlastní výdrží a kamerou. Vizuální stránka, zvuk, hádanky a příběh však tyto nedostatky vyvažují. Výsledek. Jedna z nejzajímavějších novinek od éry PlayStation 2. „Je to trefa, i když občas mine,“ shrnuje VCG. A právě v téhle křehké rovnováze Silent Hill F vyniká.
Hodnocení: 8 z 10
