Ninja Gaiden 4 je přesně ten typ akční hry, kvůli které vás rychlé, technické řeže tolik baví. Krátké levely střídají brutální arény, krev stříká proudem a každý zásah má váhu i eleganci. Příběh? Zápletka o temném drakovi a věčně mrzutém Yakumovi slouží hlavně jako záminka pro další souboje. Naštěstí to nejdůležitější, boj, je priorita.
Základ vychází z Ninja Gaiden 2. Lehké a těžké útoky, shurikeny, ikonická Flying Swallow a Izuna Drop naskakují do prstové paměti po pár minutách. Novinky ale hru táhnou dál. Držením levého triggeru přepnete do mocnější formy. U Yakuma je to Bloodraven, u Ryuova cameo pak Gleam. Režimy prorážejí bloky, přerušují náběhy těžkých úderů a nechávají soupeře napospas ničivým kombům.
Parry a perfect dodge zapadly do smyčky tak přirozeně, až máte pocit, že tam patřily vždy. Pozdní úhyb na vteřinu zpomalí čas a dává vám ideální příležitost k odvetě. Správně načasovaný blok zase vyvede soupeře z rovnováhy. Berserk a Bloodbath mechaniky spolu s návratem Ultimate Techniques dělají z každého střetu přehlídku nápaditosti a načasování.
Slabiny mimo arény
Když se zrovna neřežete, design úrovní je spíš funkční než pamětihodný. Deštěm promočené Tokio, stoky, základny. Občas to oživí rail-grindy, wingsuit, surfování stokami nebo grappling mezi střechami, ale nápady se často recyklují. Vedlejší úkoly a výzvy v Purgatory nabídnou slušné odměny i variabilní obtížnost podle zvoleného handicapu, ale pořád jde spíš o doplněk než tahák.
Příběh zůstává nejslabší částí celé hry. Yakumo sice působí stylově, ale hloubku by u něj člověk hledal marně. Tým v rádiu sice dokresluje dění a dodává pár emocí, ale žádná z postav nezůstane v paměti. Ryu se sice vrací, jenže jeho kapitola recykluje známé lokace i bosse a působí jako nutné cameo. Fanoušky potěší spíš možnost znovu procházet kapitoly a výzvy na vyšší obtížnost než jeho krátká účast v příběhu.
Ekonomika schopností v úvodu drhne. I ty nejzákladnější techniky si musíte nejdřív koupit, takže chvíli trvá, než se bojový arzenál opravdu rozjede. Jakmile se ale všechno rozjede, začne to pravé šílenství: bleskové přepínání zbraní uprostřed komb, řetězení launcherů, krvavé finishe a honba za skóre na žebříčcích.
Bossové? Lepší než bývalo zvykem. Kyber samurajové, démoni s deštníky, okřídlený vlk. Ne všichni jsou hit, pár gigantů má až moc životů a pár gimmicků, ale většina bitev je čitelná a férová zkouška reflexů i disciplíny.
Technicky hra šlape rychle a čitelně, kamera je nejklidnější v sérii a soubojový „feeling“ je až návykově plynulý. Kooperace Team Ninja a Platinum je znát. Pořád je to Ninja Gaiden, jen tentokrát s dávkou platinového flairu – precizní kontry, efektní zakončení a timing ostrý jako čepel.
Verdikt? Ninja Gaiden 4 čistí pachuť trojky a připomíná, proč čistokrevné character-action hry kdysi kralovaly. Příběh zapomenete, koridory si s otevřeností nezadají. Ale jakmile se zavřou dveře arény, je to euforie.
Hodnocení: 8 z 10
