Třetí Little Nightmares dorazí 10. října. Hra přivádí dvojici nových hrdinů Low a Alone a staví na on-line spolupráci. Vizuál i zvuk míří vysoko. Strach a překvapení už tolik ne.
Dvojice hlavních postav se pohybuje stejně, ale každá má vlastní zbraň i způsob, jak řešit překážky. Low používá luk, kterým spouští přepínače nebo trhá lana, zatímco Alone spoléhá na masivní klíč, schopný prorazit zdi či pohnout těžkými pákami. Herní mechaniky jsou ale pevně svázané se scénou. Většinu úkolů zvládnete jen jediným způsobem a prostor pro vlastní řešení téměř neexistuje.

Co-op přidává vrstvu, ale omezuje atmosféru
Kooperace funguje jen on-line, možnost sdílené hry na gauči chybí. Hráči se musejí domluvit už na začátku, protože mezi sólo a kooperací nelze přepínat. Kdo se vydá sám, spoléhá na počítačem řízeného společníka. Ten většinou pomáhá, ale občas zabloudí nebo se zasekne. Tempo hry se zpomalí a napětí mizí. Místo strachu pak přichází jen čekání, až druhá postava konečně dorazí na scénu.
Kampaň má svižné tempo a drží se jednoduché struktury. Čtyři kapitoly – Necropolis, Candy Factory, Carnavale a Institute – se střídají bez hluchých míst, ale také bez velkých překvapení. Další dvě části dorazí později jako placené rozšíření. Světy mezi sebou propojují zrcadla, která slouží jako portály. Příběh zůstává minimalistický, téměř beze slov. Chemie mezi Low a Alone působí přirozeně, ale samotná zápletka příliš nevyvažuje chybějící napětí.
Silná stylizace, slabší „noční palivo“
Carnavale je nejvýraznější část celé hry. Mžikající světýlka, potáciví hosté a groteskní loutky připomínající pouťové vyvolávače vytvářejí znepokojivou podívanou. Krátké souboje dvou hrdinů zde konečně zapadnou: jeden sestřelí hlavy, druhý je dorazí. Zbytek hry už ale sklouzává do opakování. Neustálé tahání beden, páčení prken a úniky s okamžitou smrtí se brzy promění ve známou rutinu. Po několika scénách přichází pocit, že jste to všechno už hráli.
Audiovizuál si drží vysokou úroveň. Temné uličky praskají, sténají a ozývají se vzdáleným pláčem. Prostředí působí plasticky, s výraznou hloubkou prostoru. Právě ta ale přináší starý problém série – skoky v ose Z často matou a vedou k pádům, které nejsou hráčovou vinou. Hra přitom vyžaduje přesnost, hlavně v útěkových pasážích. Jediný chybný krok znamená rychlý konec a návrat na poslední kontrolní bod.
Nové nástroje mění tempo jen krátce. Deštník v prvních kapitolách umožní plachtění a měkké dopady. V polovině ho však nahradí baterka. Ta přidá světlo, ale málokdy nové napětí. Vzpomínky na mrazivé zastavování příšer kuželem světla z minulého dílu se tu nevracejí v plné síle.
Celkový dojem je smíšený. Kooperace dává smysl a technicky zapadá. Zároveň dělá svět bezpečnější a předvídatelnější. Hra připomíná pečlivě poskládané „best of“ bez zásadního kroku vpřed. Atmosféra a umělecký dojem potěší. Monstra a hádanky už tolik nepřekvapí.
Fanoušci dostanou stylový návrat do Nowhere a pohodlný on-line zážitek ve dvou. Kdo čekal novou noční můru, narazí spíš na známý sen. Pravý test přijde s plánovaným rozšířením. Teprve pak se ukáže, zda třetí díl najde chybějící jiskru.