Code Vein 2 působí jako soulslike, který vás chce hlavně nechat experimentovat. Dává vám hromadu nástrojů, jak si poskládat vlastní „vampýrský“ build, a v těch nejlepších chvílích umí být návykový. Jenže vedle toho naráží na staré problémy série a část ambicí se rozplizne v otevřeném světě.
Základ stojí na cestování mezi minulostí a přítomností, kdy v minulosti pomáháte hrdinům a v „dnešku“ pak řešíte následky jejich osudů. Nápad má potenciál, občas nabídne slušně hořké momenty, ale zároveň se utopí v generickém dialogu a scénách, které místo emocí spíš jedou rutinu.
Největší výhra je bojový sandbox: Blood Codes vám dovolí přepínat statistiky a styl hry skoro na počkání a systém Jails/Formae přidává další vrstvu schopností. Právě proto GameSpot chválí flexibilitu buildů i to, že klíčové bossfighty vás dokážou donutit vytáhnout celý arzenál, i když běžní nepřátelé často nestihnou nic předvést.
Kde to skřípe, je struktura a tempo. Otevřený svět často působí šedivě a bez výrazných odměn za průzkum, dungeony se umí změnit v opakující se „chodby k dalšímu checkpointu“ a některé oblasti vypadají, jako by se jen mechanicky natahovaly. GamesRadar to shrnuje dost přímo: dobré nápady v combat systému nevyváží dungeony, které postrádají šťávu.
Druhá velká brzda je technika a konzistence. TechRadar i PC Gamer se shodují, že výkon a optimalizace dokážou rozbít plynulost soubojů i náladu, a v praxi se z toho pak snadno stane hra, která vám bere víc trpělivosti, než by musela. A když do toho přidáte výtky k prázdnějším mapám, jak to popisuje Polygon, celá „open world“ část najednou nevypadá jako posun vpřed, ale jako kompromis.
Výsledkem je titul s jasnou identitou v tom, jak vás nechá skládat postavu, ale s podivně vlažnou výplní kolem. IGN to vystihuje jako hru se záblesky skvělosti, která nedrží kvalitu stabilně.
Hodnocení: 6,5 z 10
