Jan Dolski je poslední přeživší na neznámé planetě. Slunce tady zabíjí a čas se krátí. Bez cizí pomoci se pryč nedostane. Tak vytvoří pomocníky – klony sebe sama, každého s jiným osudem a schopnostmi.
Základna, obří válec na kolečkách, je Janovo mobilní útočiště i hlavní herní zázemí. K jejímu přesunu je potřeba opravovat, těžit a budovat. Každý den je limitovaný, každá minuta se počítá. Postupně si hráč odemyká další verze Jana – vědce, technika, botanika, lékaře – a řídí jejich úkoly, náladu i morální dilemata.
Když sám sobě dýcháš na záda
Hra stojí na paradoxu – tvoříš sám sebe, ale právě tyto klony tě začnou zpochybňovat. „Ptají se tě, proč jsi tehdy utekl od mámy, proč jsi nešel jinou cestou,“ popisuje jeden z recenzentů. Vztahy mezi altery jsou plné napětí, hádek i solidarity. Nálada postav ovlivňuje jejich výkonnost, a tedy i tvou šanci přežít.
Vizuálně hra nabízí silný kontrast: útulný interiér základny vs. smrtící a nádherně cizí exteriér. Venkovní průzkum ale občas ztrácí tempo. Těžíš suroviny, hledáš ideální místo pro vrt a mezitím tě otravují anomálie, které tě zpomalují nebo přímo zabijí. Baterie obleku rychle dochází, což nutí hráče k úmornému micromanagementu.
Vše se počítá – čas, emoce, energie
Každý úkol zabere určitý čas, a tak si musíš pečlivě plánovat den. Hra nabízí chytré zkratky – např. možnost automaticky plánovat výrobu nebo jednoduše reagovat na návrhy klonů. Přesto se ke konci aktů opakuje stejný vzorec a některé dny působí jako nudná rutina.
Důležitou roli hraje také etický rozměr. Klony nejsou jen nástroje – jsou to svébytné osobnosti s vlastními názory a emocemi. „Nevíš, co se s nimi stane, až ti pomůžou,“ zaznívá ve hře. Tvoje rozhodnutí mají důsledky pro všechny – a hra ti to dá pocítit.
Originál, který občas škobrtne
The Alters chytře kombinuje survival, řízení základny, morální volby a sci-fi příběh. Některé herní mechaniky zbytečně zdržují, ale síla příběhu a nápad s klony drží zážitek nad vodou. Janův boj o přežití je nejen napínavý, ale i emocionálně hutný.
Hodnocení: 8 z 10
