Zkušenosti hráče se občas promění v unikátní okamžik, kdy si uvědomí, že jeden titul dokáže odhalit úplně novou dimenzi hraní. Takový pocit můžete najít právě teď a to s Ninja Gaiden 2 Black, který se nečekaně objevil na Xbox Game Passu. Přestože původní verze hry vznikla už v roce 2008, nově aktualizované vydání působí stále nesmírně dynamicky a propracovaně. Je to jeden z těch momentů, kdy si říkáte, že se vám otevírá další úroveň citlivosti na herní detaily – a najednou vnímáte drobnosti, které jste dříve přehlíželi.
Fluidní ovládání
V diskusích o videohrách se často objevuje termín „plynulé ovládání“““. Když se hráč pokusí vysvětlit, co tím myslí, mnohdy narazí. Přesnou definici není snadné vystihnout. Stejně je to i s Ninja Gaiden 2 Black. Je náročné pojmenovat, čím přesně je hratelnost tak neuvěřitelná, přesto vás vtáhne hned od prvních minut.
Ještě v dobách tištěných herních časopisů bývalo běžné, že recenze obsahovaly speciální odstavec o tom, jaké je ovládání – zda reaguje okamžitě, nakolik je intuitivní a jaký pocit do hry vnáší. Postupem let se ale mnozí spokojili s tím, že se nad ovládáním do hloubky zamýšlejí jen v situaci, kdy je mizerné nebo naopak opravdu přelomové. Ninja Gaiden 2 Black dokazuje, že mezi těmito extrémy se dá nalézt mistrovské vyvážení, které si zaslouží pozornost.
Tichý Ryu a umění pohybu
Postava Ryu Hayabusy je mohutná, ale její zvukový projev je překvapivě nenápadný. Jakmile se pohybuje, kroky téměř neslyšíte. Místo hlasitého „dusání“ vnímáte spíše lehké šustění oděvu a šumění větru. Tento dojem vyvolává pocit, že je Ryu neuvěřitelně hbitý, i když se vlastně pohybuje jen mírnou chůzí.
Na první pohled to snadno přehlédnete, protože jeho animace působí, jako by byl pořád v napjatém běžeckém postoji, kolena pokrčená, připraven kdykoli na cokoli. V boji pak ale vše ožije – tempo se prudce zrychlí a člověk si uvědomí, že pomalá chůze slouží jako kontrast k bleskovým soubojům.
Precizní pauza pro větší efekt
Samotné střety s nepřáteli jsou vygradované a nesou se ve znamení takzvaného hit-pauza efektu. Při každém zásahu se Ryu na zlomek vteřiny zafixuje v ostré póze, jako by hra chtěla zdůraznit sílu každého seknutí. Každý úder navíc mírně posune Ryuovu pozici směrem k nepříteli, což vytváří dojem, že bojovník doslova proráží cestu vpřed.
Máme tu tak nějak prostě všechno laděné na rychlost a hbité reflexy, ovšem stejně tak promyšlené – nejedná se o bezhlavou řežbu, ale o choreografii úderů, při které je každý pohyb spočítaný.
Návrat do starých „kulis“
Hra si zachovala něco z atmosféry roku 2008. Úrovně mají specifický ráz, často připomínající scénu v divadle, s výraznými prvky a důrazem na lokální soubojová místa. Přesto to nijak nepůsobí zastarale. Jde o odlišný přístup k designu. Vše je přehledné a zároveň dostatečně výpravné, aby vám to nepřipadalo prázdné.
Proč se do Ninja Gaiden 2 Black vrhnout?
Nově dostupná verze na Xbox Game Pass představuje ideální příležitost oprášit slavnou sérii nebo ji vůbec poprvé vyzkoušet. Pokud hledáte akční hru, kde cítíte rychlý boj na každém kroku, je to jasná volba.
Navíc vám může připomenout, jak významné je „cítit“ hru pod rukama v době, kdy se mnohé moderní tituly soustředí spíše na filmovou prezentaci.
