Mass Effect není jen space opera, na kterou se hezky vzpomíná. Pro některé hráče to byla rehabilitace, pro jiné první pocit, že ve hře mají svoje místo. Jennifer Hale, hlas Commander Shepard, popisuje, proč tenhle vesmír drží komunitu pohromadě i po letech a co s ní udělalo, když se série vrátila v Legendary Edition.
Jennifer Hale má v herním světě zvláštní postavení. Pro spoustu lidí je to hlas Shepard, pro jiné rovnou verze, která jim sedla víc než „defaultní“ mužská. A když mluví o tom, co Mass Effect znamená, nejde jí jen o nostalgii. Jde o konkrétní zkušenosti lidí, kteří si k téhle sérii našli cestu v těžkém období.
Vzpomíná na hráčku po mrtvici, která se během fyzioterapie učila znovu jemné pohyby ruky přes ovladač. Terapeut jí řekl, ať si vybere hru, na které bude trénovat motoriku, a ona skončila u Mass Effect. V podobných příbězích je vidět, proč se lidé ke sci fi od BioWare vrací pořád dokola.
Hale si navíc hlídá, jak o lidech kolem série mluví. „Nepoužívám slovo fanoušci,“ říká. Místo toho mluví o komunitě, o druhé straně zážitku, o lidech, kteří Mass Effect nosí do života přes fanart, cosplay, tetování nebo setkání. Pro ni je to společný prostor, ne jednostranný obdiv.
Silnou stopu podle ní zanechalo i to, jak BioWare už tehdy řešil inkluzivitu. Třeba možnost stejnopohlavního vztahu v prvním díle, která svého času vyvolala poprask i mimo herní bublinu. Když pak přišla remasterovaná Legendary Edition, Hale to zasáhlo naplno. Viděla komentář „takhle vypadá reprezentace“ a zůstalo jí to v hlavě. Mluvila o tom, jak snadno si člověk zvykne na pocit „druhé třídy“, dokud mu někdo nenabídne první.
Paradoxně přitom sama hry moc nehraje. „Jsem hrozná v hraní her,“ přiznala pro Polygon, a když si jednou zkusila začátek Mass Effect 2, šlo jí to prý na nervy. Zároveň jí to ale ukázalo kontext, který dabéři často nemají, protože většinu času jedou takzvaný cold reading a scénu vidí poprvé až ve studiu. U Mass Effect měla aspoň rámec světa a možnost nahrávat volby Paragon a Renegade jako jemně odlišné odstíny jedné postavy. A přiznává, že ty drsnější ji bavily víc: „Paragon je, kým bych chtěla být, a Renegade je to, co bych občas chtěla říct.“
